Jedna z nepochybně daleko nejzávažnějších civilizačních chorob dneška, rakovina, stále zůstává oprávněným strašákem většiny z nás. Hlavní důvody těchto obav jsou zřejmé. Jde o závažné onemocnění s celou řadou nepříjemných příznaků. A především ani současná medicína dodnes nedisponuje naprosto zaručeným a ověřeným způsobem jeho léčby. I ty nejrozšířenější konvenční metody léčby totiž pořád představují varianty, které jsou komplikované, často bolestivé a nepříjemné, ale především ne vždy zabírají. Proto se nemocní rakovinou občas uchylují k méně konvenčním formám boje s touto nemocí. A jednou z nich může být – pro mnohé z náspoměrně překvapivě – právě ketogenní dieta.
Ketogenní dieta sice původně vznikla přímo coby léčebná procedura, která svůj význam ze všeho nejdříve osvědčila při léčbě epilepsie, ale v současné době je přece jenom více známá jako cesta ke štíhlejší postavě. Základní mechanismus jejího účinku je velice prostý. Běžná strava člověka se zpravidla víceméně z rovnoměrných částí skládá z bílkovin, tuků a sacharidů. Sacharidy přitom slouží jako nejjednodušeji dostupný zdroj energie.
Zároveň ale platí, že v případě, kdy z jakéhokoliv důvodu dojde k omezení jejich přísunu, dokáže si náš organismus energii obstarat i z jiných zdrojů. A to přesněji z tuků, které se po vyčerpání zásob glykogenu začnou zpracovávat za vzniku tzv. ketonů. Jinými slovy, pokud na pár dní vynecháme ze svého jídelníčku, naše zásoby glykogenu se brzy vyčerpají, a tělu tak nezbude než zpracovávat při získávání energie náš tuk. Ten proto postupně začne mizet.
Pokud se nyní vrátíme k otázce rakoviny, ketogenní dieta tu může být velice platná z jednoho jediného důvodu. Glykogen jako zásobní látka jejímž hlavním zdrojem jsou sacharidy, je totiž zároveň kromě svého významu jako zdroje energie také látkou, kterou naprosto nutně potřebují rakovinné buňky. Jinak totiž nemohou řádně „prospívat“ a nedaří se jim pokračovat ve svém bujení.
Několik amerických výzkumných týmů se proto rozhodlo podrobit zkoumání teorii, podle které by právě ketogenní dieta mohla kromě svého redukčního potenciálu být užitečná i zde. Její držení by totiž z tohoto pohledu mohlo znamenat jednoduchou věc. Nebezpečné rakovinné buňky totiž naprostým vysazením sacharidů z jídelníčku nemocného vlastně můžeme postupně vyhladovět, a tím také zastavit nebezpečné nádorové bujení.
Dříve než se tato nová terapie více rozšířila mezi nemocné, spatřily světlo světa výsledky několika studií prováděných na myších. Výsledky jednotlivých testů pak ukázaly, že u myší trpících vysoce agresivními formami nádorového bujení strava bez přítomnosti sacharidů dokázala bujení zpomalit dokonce daleko účinněji, než klasická chemoterapie.
Po těchto prvních povzbudivých závěrech se samozřejmě začala ketogenní dieta stále častěji objevovat v souvislosti s výživovými experimenty nemocných, z nichž možná vůbec nejcitovanější je příběh doktora Freda Hatfielda. V jeho případě přítomnost množství metastází v kostní tkání dosáhla takové intenzity, že podle prognóz lékařů mu zbývaly poslední tři měsíce života. Dr. Hatfield se proto v zoufalství rozhodl před nejistými vyhlídkami spojenými s chemoterapií dát přednost zkoušce ketogenní diety. Za několik měsíců choroba výrazně ustoupila, a do roka byl úplně zdravý.
