Kondom získal své jméno na počest doktora Quondama (podle některých zdrojů se jeho jméno uvádí přímo jako Condom) působícího v 2. polovině 17. století, kterého lze považovat za skutečného průkopníka v oblasti vývoje prostředků chránících proti početí a pohlavním chorobám. Dr. Quondam se proslavil jednak jako nezdolný experimentátor, ale především jako dvorní výrobce kondomů pro osobní potřebu anglického krále Karla II. Hodnocení této jeho práce je dnes nicméně předmětem protikladných hodnocení, která vychází ze skutečnosti, že Karel II. měl čtrnáct levobočků. Zlé jazyky tvrdí, že šlo o důsledek pochybné kvality kondomu Dr. Quondama, zatímco druhá strana rozsáhlé potomstvo připisuje královu nezřízenému sexuálnímu životu, ve kterém kondom skutečně nebyl tím nejdůležitějším. V současnosti z podobných dilemat obavy mít nemusíme: kondomy jsou dnes prokazatelně jedním z nejúčinnějších a zároveň nejdostupnějších ochranných prostředků, k jejichž používání – s výjimkou Papeže – nabádá prakticky celý svět.
Podíváme-li se blíže na historii kondomů, pak není daleko k tvrzení, že kondom je jedním z nejstarších vynálezů lidstva, které si dodnes uchovaly svůj účel a renomé. S úplně prvním kondomy se tak setkáváme již před 14 000 lety, tedy v období Neandrtálců, kdy vznikly jeskynní malby ve francouzském Combarelles, na nichž je vyobrazen právě muž s kondomem. O 10 000 let později se s kondomy setkáváme ve starověkém Egyptě, kde podle některých historiků ochrany proti početí plnily i určité rituální funkce. Před asi 2 000 lety nacházely v čínských postelích své uplatnění kondomy vyrobené hedvábí napuštěného olejem.
Z 15. století potom v Itálii vychází první článek představující kondom. Na apeninském poloostrově také proběhl na svou dobu značně ambiciózní výzkum kondomů, kdy plátěné pouzdro napuštěné solí na žádost italského lékaře G. Fallopia vyzkoušelo přes tisíc mužů. Účelem bylo vyvinout prostředek bezpečně chránící před tehdy silně rozšířenou příjicí. Výsledek byl fenomenální – nikdo ze zkoumaných mužů se nenakazil.
17. a 18, století se odehrávalo ve znamení rychlého rozvoje kondomů, které si získávaly širokou oblibu mezi čím dál širšími vrstvami obyvatel. V této době se stává normou kondom zhotovený z ovčích vnitřností, jež měl svém konci šňůrky sloužící bezpečnému upevnění. Z té doby také pochází zápis známého skotského spisovatele Jamese Boswella, nad nímž by zjihlo srdce nejednoho streetworkera: literát v něm popisuje svoji návštěvu vykřičeného domu v Amsterdamu, kde se rozhodl ovládnout svůj chtíč a upustit od radovánek k nimž se schylovalo jen proto, že si s sebou zapomněl vzít kondom.
V 2. třetině devatenáctého století přichází k významnému zvratu v užívaných technologií, který od základů proměnil podobu a účinnost kondomů. Zatímco do té doby představovaly kondomy kvůli velice náročné výrobě luxusní doplněk úspěšného muže, který spolu s kariérou neztratil nic ze své mužnosti, s nástupem kaučuku se kondom stává dostupným i lidu. Již není potřeba každý jednotlivý kondom zdlouhavě tvarovat přímo na těle zákazníka, a proto se celá procedura výroby kondomu výrazně zjednodušuje a tím i zlevňuje. I když někteří gentlemani považovali gumové kondomy za barbarské a nehodné skutečného muže, vývoj se již nedal zastavit.
Symbolickým stvrzením triumfu gumového kondomu a zároveň posledním milníkem, o němž bychom se rádi zmínili v našem stručném shrnutí jeho dějin, je potom jejich masové nasazení americkou armádou v 1. polovině 20. století. Na začátku 1. světové války a po celou dobu trvání konfliktu jsou kondomy neopominutelnou součástí povinného vybavení amerického vojáka. Ze svého významu při vedení války kondomy neztrácejí nic ani v průběhu 2. světové války. Tehdy nejenom že zůstávají povinnou součástí výbavy každého vojáka, který pomáhal osvobozovat Evropu, ale dokonce byl jejich význam pro vojsko zdůrazněn promítáním na zakázku natočeného propagačního filmového snímku. Ten byl členům jednotek promítán pod vskutku přiléhavým názvem: Nezapomeň nasunout než vsuneš!
