Panická porucha a psychoterapie

Léčba pomocí medikamentů je pro většinu pacientů účinná. Spolu s ní se jako doplněk léčby používá taky psychoterapie. Tuto terapii není vhodné považovat za protipól panických záchvatů. Terapie se může aplikovat jako sama o sobě nebo v kombinaci s podáváním medikamentů. Samozřejmě záleží na jedince, ale obecně je dáno, že v kombinaci s léčivy je tato léčba účinnější.

Během sezení s pacientem může odborník lépe prohlédnout do hlouby jeho duše. Tím snáze mu může pomoci v řešení problémů. Terapeut zjistí, jaké situace jsou pro pacienta nejvíce stresujícími, pomůže mu s jeho traumaty a nevyřešenými otázkami ohledně jeho stavu. Terapeut naučí pacienta poznávat krizové situace, naučí člověka se s nimi sžít a umět o nich mluvit. Dále spolu nacvičují možný chod událostí a jak zvládnout krizovou situace. Pacient pak může zvládnout snáze situace, které by mu normálně spustily záchvat. Takováto terapie není jednotná, ale existuje jich hned několik, a to dynamická psychoterapie, skupinová terapie a v neposlední řadě kognitivně – behaviorální terapie.

Pomoc se zvládáním osobních konfliktů zajišťuje dynamická psychoterapie. Během ní se snaží terapeut pomoci člověku, aby se stal samostatnějším. Člověk se snaží naučit to, aby byl soběstačný, mohl sám sebe hodnotit a řešit sám vlastní krizové situace. Člověk se při tom snaží najít svou hodnotu a ztracené sebevědomí. Člověk zde posiluje vlastní sebevědomí a tím se snaží řešit ty konkrétní situace. Není nutná úplná eliminace situací, během kterých se člověk cítí nejistý. Po absolvování celé terapie je člověk schopen samostatnosti a dokáže lépe snášet krizové situace.

Skupinová psychoterapie je dalším druhem terapie, kterou může pacient s panickou poruchou podstoupit. Pacienti se zde setkávají s jinými lidmi, mající stejné problémy. Dokážou tak snáze odhalit situace, které jim činí problémy. Zlepšují tak své chování a naučí se řešit situace. V kolektivu si dokonce může najít i známé a naučí se komunikovat s ostatními lidmi. Získané informace o jedinci se převádí do podoby klasických situací, které by mu mohly činit problémy, a společně se hledá východisko.

Terapie nebývají nijak závratně dlouhé. Omezují se na čas asi hodiny a půl až dvou hodin na jedno setkání. Celou skupinu vedou v ideálním případě dva terapeuti. V současné době jsou terapeuti tak říkajíc nedostatkové zboží, tak většinu skupin vede pouze jeden terapeut. Neznamená to, že by to bylo méněcenné setkání. Skupiny jsou spíše méně početné, maximálně dvanáct lidí, aby terapeut mohl spolupracovat se všemi stejně hodnotně. Před samotným sezením se terapeut snaží seznámit s jednotlivými účastníky a získat si jejich důvěru. Je důležité, aby účastníci nebyli nervózní, a aby byli naprosto upřímní a otevření. Touha podělit se s ostatními o své problémy.

A v neposlední řadě se dosti často využívá tzv. kognitivně – behaviorální terapie. I když zde ji uvádíme na posledním místě, rozhodně není nejméně hodnotná. Když si rozebereme její název, tak slovo kognitivní znamená poznávací a slovo behavioral zase chování. Během této terapie se pacient může záměrně dostat do situace, která by mohla spustit panický záchvat. A to z důvodu, aby se mohl na tyto stavy připravit a aby na ně mohl spolehlivě reagovat. Tyto postupy se snaží o to, aby se pacient nevyhýbal situacím, které jsou pro něj krizové, ale aby je uměl prožít plnohodnotně. Stejně tak se léčba zaměřuje na snížení strach z možných panických epizod.

Filed in: Panická porucha
© 2012-2019 Doktornet.cz :::