V poslední době se tzv. syndrom vyhoření stává častějším jevem, i když se nejedná o starý syndrom (asi od 2. pol. 20. st.). Syndrom je sice novinkou, avšak lidstvu jsou jeho příznaky poměrně dlouho známy. Lze se s ním setkat téměř kdekoliv. Pojem syndrom značí skupinu příznaků, pojem vyhoření označuje zničení. Pro laiky to tedy znamená, že se jedná o soubor příznaků ničících jedince. Lze se také setkat s označením burnout. V současné době není tento syndrom něčím zvláštním. Zlé ovšem je, že spousta osob si tuto nemoc nepřizná – brání se tvrzením, že jich se to netýká. Myslet si to můžou, ale jistě tomu tak nebude. Osoby trpící tímto syndromem by měli hned v zárodku toto onemocnění řešit. Rozhodně není dobré ponechat to dojít až do extrémních stavů. Co si tedy přesně představit pod slovním spojením syndrom vyhoření? Kdo jím může trpět a jaké má symptomy?
V majoritních případech se syndrom vyhoření týká pracovního nasazení. Nejvíce se s ním lze setkat u osob, které přichází denně do kontaktu s jinými osobami. Tedy komunikují, kontaktují a pracují s lidmi. Profesně se syndrom dotýká nejvíce zdravotnického personálu (lékaři, sestry), učitelé, prodavačky, telefonní operátoři, manažeři, bankovní úředníci, policisté, hasiči atd. Nechápejte to ale tak, že nepracujete – li s lidmi, syndrom se na vás nevztahuje.
Příznaky syndromu vyhoření
Jak už bylo uvedeno výše, syndrom vyhoření je soubor příznaků, které se notně mísí do kompletního života jedince. Syndrom je pokaždé syndromem jisté frustrace v určité sféře potřeb. Z hlediska pracovní zátěže se jedná o oslabení vlastního mínění – seberealizace, neschopnost dělat nějakou činnost, cítíte se v zaměstnání nepotřební, ztrácíte sebevědomí, klesá vám pracovní morálka, zhoršuje se vám zdravotní stav atp.
Osoba trpící syndromem vyhoření se potýká s řadou potíží – sklíčenost, uzavřenost, pesimista, nic nemá smysl, nic se nedaří, straní se lidí, neochota, zlost, podrážděnost, lhaní, pohrdání, vše mu je prostě jedno. Všechny tyto pohnutky se negativně odrážejí i na pracovišti – omezí kontakt s kolegy, vyhýbá se zákazníkům, neprofesionalita, cynik. V zaměstnání jedná jako stroj (mechanicky) a vůbec si s ničím neláme hlavu. Toto vše je také důvodem konfliktů na pracovišti – hádky, schválnosti aj. Během celého týdne je taková osoba podrážděná. Probouzí se bez nálady, do zaměstnání jde nerad a pobývá tam pouze po dobu nutnou. Ovšem víkendové dny jsou pro ně jako maják na rozbouřeném moři. Osoby s tímto syndromem ztrácejí produktivitu v práci.
Dopady na zdraví
Syndrom má negativní dopad také na zdraví, zejména nestabilní psychika – střídání nálad (špatné během týdne). Jedinec s tímto onemocnění se ocitá ve vlastní fantazii, ztrácí sebedůvěru, je ustrašený, unavený, vyčerpaný a nervózní. Logicky se pak mohou dostavit deprese, panické útoky a úzkostné stavy. Nemocní lidé mají nekvalitní spánek, trpí nechutenstvím, mají vysoký tlak krve, jsou náchylnější na další nemoci a mohou trpět i srdeční arytmií.
Léčba syndromu vyhoření
Jak nastalý stav tedy vyřešit? Nic nepodceňujte!!! Povšimnete – li si na sobě jistých změn ze zmíněných symptomů, navštivte svého lékaře. Praktický lékař provede základní vyšetření, zda nejste nemocni. Ve většině případů je vše v normě. Následně doporučí sezení u psychologa i u psychiatra. Psychiatr vás také prohlédne a může vám předepsat užívání uklidňujících prostředků k omezení potíží. Psycholog s vámi bude pravidelně rozebírat dané obtíže. Je dobré syndrom zachytit včas – možno léčit bez případné ztráty zaměstnání.
Některým osobám prospěje, když dají v práci výpověď a přeorientují se na jinou dráhu pracovního života. Jako příklad lze uvést zdravotní sestry (velmi náchylné k syndromu) – práce v jiném oboru. Obvykle toto nebývá snadné, ale je důležité začít jednat. Psychiatr/psycholog vám pomohou s volbou toho nejvhodnějšího pro vás, ovšem rozhodnout musíte sami za sebe.
Není radno syndrom vyhoření podceňovat. Pokud není léčen, zmíněné symptomy jsou nadále na vzestupu. Nemocná osoba se schopna se v zaměstnání psychicky sesypat, omdlít nebo chytit záchvat hysterie. Lze se setkat i s okolnostmi, kdy si nemocný vzal život – sám sebe přesvědčil, že není jiného východiska.
