V současné době se v praxi můžeme setkat s třemi hlavními typy ketonové diety. Každý z nich je přitom určen pro trochu jiný okruh zájemců, a to vždy podle toho, nakolik intenzivně se ten který člověk věnuje fyzickým aktivitám. Můžeme tak narazit na klasickou ketonovou dietu, která je vhodná především pro ty, kdo toho obvykle příliš nenaběhají ani nestráví v posilovně. Stejně tak často se ale setkáváme s tzv. cyklickou ketonovou dietou, která je mimořádně vhodná pro každého, kdo už přece jen aktivně sportuje, ale na druhou stranu touto svojí aktivitou netráví úplně každý den, a občas úplně vynechá. Potřeby sportovců zvyklých na každodenní tvrdší tréninky, během kterých potřebují mít dostatek výbušné síly potom daly vzniknout ještě třetí formě diety tohoto druhu, se kterou se můžeme setkat pod označením cílená ketonová dieta.
Klasická ketonová dieta počítá s prostým přechodným omezením příjmu sacharidů. Z našeho jídelníčku je tak po dobu týdne, dvou nebo tří prakticky úplně vyřadíme, abychom se místo nich zároveň intenzivně soustředili na příjem bílkovin a tuků. Maso a masné výrobky, mléko a tučnější tvrdé sýry nebo vajíčky. Tak vypadají základní stavební kameny této diety, která svým jídelníčkem sleduje jediný cíl.
Dostat náš organizmus do tzv. stavu ketózy. Pod tímto označením se přitom skrývá taková situace, kdy tělo kvůli nedostatečnému zásobení sacharidy je nuceno získávat zásoby energie z jiných zdrojů. Svalové zásoby glykogenu se totiž v řádu několika málo dní naprosto vyčerpají, a kvůli potřebě zásobovat svaly energií jej naše tělo začne vyrábět z nahromaděných tukových zásob prostřednictvím vznikajících ketonů. Výsledek takovéto dlouhodobější změny je jednoduchý: postupně se začnou spalovat tuky, kterých se nám jinými cestami tolik nedařilo zbavit.
Toto „obyčejné“ schéma ketonové diety ale může mít svoje úskalí. I když náš organismus sice glykogen nakonec z tuků získá, bohužel se tak nebude dít v takovém počtu, který by postačoval v případě, kdy se pravidelněji věnujeme sportu nebo obecně náročnějším fyzickým aktivitám. Jako je řekněme práce v dole. Nežádoucím následkem omezení příjmu sacharidů se proto u sportovněji založených lidí stává pocit celkového úbytku sil, s kterým jde ruku v ruce také pokles celkových tréninkových výsledků.
Z tohoto důvodu se často doporučuje místo klasické ketonové diety zvolit tzv. cyklickou ketonovou dietu. Ta sice opět počítá s drastickým omezením příjmu sacharidů, ale tentokrát pouze v první fázi této diety. Jednoduše řečeno během ní sacharidy ze stravy téměř vyloučíme pouze po dobu ideálně pěti dní, abychom během dalších dvou následujících jejich zásoby opět doplnili.
Díky tomu totiž budeme do další bezsacharidové fáze vstupovat s určitými minimálními zásobami, které opět zaručí dostatečné výkony.
U osob, které však sportují každý den, a věnují se z hlediska energetických nároků náročným disciplínám, jako jsou například běh nebo box, však ani tato varianta nemusí stačit. Cyklická ketonová dieta totiž předpokládá, že alespoň některé dny v týdnu sportu nevěnujeme, a proto si můžeme dovolit je „přečkat“ i bez sacharidů, případně nás nečeká natolik náročný trénink, kdy by se jejich nedostatek mohl ukázat jako problém.
V případě, že potřebujete každý den odvádět maximální výkony, lze proto doporučit tzv. cílenou ketonovou dietu. Její základní principy i způsob účinku zůstávají prakticky shodné, ale s jednou výjimkou. Abychom za každých okolností měli dostatek energie pro náročný trénink, sacharidy nedoplňujeme pouze jednou za týden, ale v přesném množství závislém na naší fyzické konstituci bezprostředně před tréninkem a krátce po něm.
